Napsali o mně
Jaroslav Svoboda
Co mě na Jaroslavu Svobodovi okamžitě zaujalo a zároveň jsem se snažila plně pochopit, je jeho úhel pohledu na svět ze zcela nové perspektivy. Vidí harmonii, řád, něco, co je „jedinečné“, zrcadlící se například ve tvarech ženského těla.
Možná ani není přesné říkat, že něco vidí. Nachází vždy něco, co se skrývá a není na první pohled zcela zřejmé. Nemyslím si, že je třeba lépe definovat, co Jaroslav hledá a ani se nedomnívám, že bych to uměla. Jsou věci, které by měly zůstat volné v dimenzi neurčitosti. Někdy jsou slova příliš svazující a ne nadarmo vyjadřuje Jaroslav Svoboda vše prostřednictvím obrazů, prostých vizuálních stop.
K tomuto konání je zapotřebí vyšší dávky citlivosti také proto, že je ještě jemnější, než se zdá. Jaroslav totiž pracuje s extrémně křehkým prvkem: mladými dívkami, často oběťmi soudného a objektivizovaného vidění vlastního těla. Jeho umění je však tomuto pojetí vzdálenější než kdy jindy. Jeho tvorba reprezentující ženskou krásu jistě začíná u těla, ale neomezuje se pouze na jeho vnější vzhled.
S přirozenou jednoduchostí a upřímnou empatií navozuje Jaroslav hluboké spojení s dívkou, kterou kreslí. A jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že mnohým dívkám pozitivně ovlivnil pohled na život. K tělu je přistupováno s laskavostí, studováno se zvědavostí a syntetizováno k oslavě duše, jejímž je příbytkem. A při tom se projevuje onen smysl pro harmonii, ono „něco“, co se odráží v ženských křivkách stejně, jako se sluneční světlo dotýká pozemských věcí a může být obdivováno pouze skrze ně.
Rita Cappelli
Jaroslav S V O B O D A (*1955 v Praze), akademický malíř a úspěšný scénograf, je již dlouhou dobu zkušeným a vynalézavým výtvarným autorem celé řady uměleckých počinů.
V minulosti se výrazněji zabýval akvarelovou krajinomalbou, ze které postupně přešel k hledání smyslu tvorby ve velkoplošných malbách poetických abstraktních kompozic, jež jsou zcela zásadní myšlenkou jeho uměleckém projevu. Ač abstraktní umění není nositelem myšlenky, nýbrž spíše pocitu a momentální nálady, Jaroslav Svoboda sblížil tyto dvě neslučitelné veličiny do jedinečného nedílného celku.
V nemalé míře se zároveň věnuje tvorbě kreseb a grafik se zaměřením na akt. Díky cílevědomému hledání osobitého výrazového prostředku se mu vedle techniky grafitové kresby povedlo nalézt zcela ojedinělý způsob ztvárnění v grafické technice serigrafii. Výslednicí jeho snah se stal čistě pozitivní výsledek - vytvoření jemné linky a křehkých valérů charakteristických pro kresbu štětcem.
Kresby a grafiky Jaroslava Svobody napovídají o autorově snaze vyjádřit bleskovou myšlenku - okamžitý radostný zážitek z poznání krásy ženské nahoty. Autor používá často energické - až gestické - tahy. Někdy je zobrazeno pouhé naznačení či hlavní obrys odhaleného těla.
Pozorovatel může také nalézt při snaze číst v jemných dívčích a ženských tvářích (často skrývaných nebo odvrácených) i náznaky znepokojení, potlačované rozpaky (a možná i nejistotu). Celkovému charakteru výpovědi jednotlivých prací i celku (cyklu) to jenom prospívá - nedochází tak k pádu do lascivnosti a povrchnosti.
Lidská - především ženská - nahota je ztvárňována různými formami. Při prohlížení až něžně pojatých aktů Jaroslava Svobody nás mohou napadnout i myšlenky nalézané v některých básních ze zásadního a respektovaného díla české poezie - „Splav“, které napsal v roce 1916 Fráňa Šrámek. Básník pojímá intimitu krásy ženského těla i samotnou erotiku bez vulgarity a bulvárního klišé. Obdobná básnická díla najdeme i blíže naší současnosti, ale Šrámkovy vybrané a stále aktuální básně a akty Jaroslava Svobody (ač dobu jejich vzniku dělí téměř sto let) nyní, jak se můžeme lehce přesvědčit, spolu bez problému koexistují.
Dokazuje to, že téma ženského aktu má nadčasový charakter a pokud je vkusně zpracované (i s neskrývanými odvážnými detaily), tak se stává opravdovým uměleckým zážitkem - jako v případě tohoto autorského výběru.
Mgr. Jan Kotalík
JAROSLAV SVOBODA
Poznal jsem ho jako scénografa - nejprve v televizi a pak i u nás, v Semaforu. A jak jsme se tak poznávali, zjistil jsem, že jeho výtvarný záběr je mnohem větší než architektura jeho divadelních výprav. A objevil jsem si i jeho kresby, na nichž hlavním motivem je žena, bytost, které se svou prací kořili malíři všech dob, každý po svém. A Jaroslav se k nim přidal.
Zvolil si zvláštní zkratku, kdy tahy jeho štětce dokonale ovládly umění zachytit to důležité a vynechat nepodstatné. To jsem si uvědomil, když jsem kdysi procházel jednou z jeho výstav. A hned jsem toto poznání zúročil v několika větách, které jsem při zahájení výstavy měl pronést. Ano, vědět kterou linku či plochu je třeba umístit na papír je neméně důležité, jako znát, co je třeba zamlčet. Kresba se tak nestává jen popisně realistickou, ale má svůj vlastní rytmus, kterým žije.
Ony samotné tvary těla jsou záležitostí navýsost výtvarnou a Jaroslav Svoboda má dar vidět je jinak, než my, kdo se dnes na jeho kresby díváme. Vidět je po svém. Má vlastní rukopis, není epigon, a předkládá nám tudíž nevídané. Jeho kresby i jeho grafiky, stejně tak jako abstraktní akvarely vypovídají o tom, že Jaroslav Svoboda je citlivý výtvarník, a tak máme co obdivovat. Od toho jsou výstavy. A ta Jaroslavova je cenná tím, že nám dovoluje dívat se jeho nevšedním pohledem na ženu v její křehké i smyslné kráse.
Promiň, Jaroslave, líp to říct nedovedu. Musím jen doufat, že Tvá tvorba to dopoví za mne.
Jiří Suchý
Jaroslav Svoboda - Akvarely 2019 - 2021
Oblibu v jasných, zářivých až oslnivých odstínech rozsáhlé barevné škály ukazuje autor ve vystavovaném souboru akvarelů, které zahrnují tvorbu z posledních pár roků. Zaujatým pohledem na obraz v prostoru určeném primárně pro kontemplaci - bez rušivých vjemů hřmotného okolního světa - je nám nabízena přímo očistná lázeň pro naše často utrmácené vědomí.
Lehké, jakoby mimoděk nahodilé, tvary zaujmou svou nedefinovatelností. Při pozorném vnímání celku je nám jasný respekt kompoziční vyváženosti a především nezbytný kontrast se zachovalými bílými plochami. Barevnou čistotu, určitou míru nevyzpytatelnosti až mystičnosti doplňuje jako přidaná hodnota pocit zdravé hravosti a originality...
Je jisté, že svět Jaroslava Svobody plný vstřícné barevné abstrakce přináší možnost nacházet klid, radost a jemnou rezonanci pozitivní energie.
Mgr. Jan Kotalík
Akvarely Jaroslava Svobody v kostele sv. Martina ve zdi
Akvarely nejpestřejších barev, spontánně nanášené na plochu podkladu, jsou vystavené v gotickém kostele sv. Martina ve zdi.
Ve středověku se věřilo, že umělec tvoří svá díla jako stvořil svět Bůh. I v Bibli nacházíme podobné alegorie, přirovnávající tvorbu uměleckou s okrašlováním duše. Pokud budeme hledat v Bibli dále, najdeme i sochařská a umělecko-řemeslná přirovnání: „Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí.“ „My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou.“ Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. A zdá se, že stejně jako Bůh tvořil život na počátku věků, alegoricky malíř vytváří své krásné akvarely zcela nenuceně, lehce, přirozeně.
Jeho akvarely mi připomněly i akvarely Wenzela Hablika z podmořského akvária v Neapoli z roku 1911. Připomínají korálové útesy a pestrý život rodící se na dně oceánů. Svobodovy akvarely by se mohly interpretovat i jako vizuálně vyjádřené motto tvorby Františka Kupky, že umělec má tvořit stejně logicky jako příroda sama. Výstava v sobě tedy zajímavou formou propojuje duchovní svět, výklad nábožensky kreacionistický, s pohledem vzniklým v 19. století, biologicky evolucionistickým.
Je na rozhodnutí diváka, který světonázor a interpretaci obrazu si zvolí.
Mgr. David Bareš
průvodce, lektor a historik umění