Napsali o mně

Neohraničený výřez

Jaroslav S V O B O D A (*1955 v Praze), akademický malíř a úspěšný scénograf, je již dlouhou dobu zkušeným a vynalézavým výtvarným autorem celé řady uměleckých počinů.

V minulosti se výrazněji zabýval akvarelovou krajinomalbou, ze které postupně přešel k hledání smyslu tvorby ve velkoplošných malbách poetických abstraktních kompozic, jež jsou zcela zásadní myšlenkou jeho uměleckém projevu. Ač abstraktní umění není nositelem myšlenky, nýbrž spíše pocitu a momentální nálady, Jaroslav Svoboda sblížil tyto dvě neslučitelné veličiny do jedinečného nedílného celku.

V nemalé míře se zároveň věnuje tvorbě kreseb a grafik se zaměřením na akt. Díky cílevědomému hledání osobitého výrazového prostředku se mu vedle techniky grafitové kresby povedlo nalézt zcela ojedinělý způsob ztvárnění v grafické technice serigrafii. Výslednicí jeho snah se stal čistě pozitivní výsledek - vytvoření jemné linky a křehkých valérů charakteristických pro kresbu štětcem.

Kresby a grafiky Jaroslava Svobody napovídají o autorově snaze vyjádřit bleskovou myšlenku - okamžitý radostný zážitek z poznání krásy ženské nahoty. Autor používá často energické - až gestické - tahy. Někdy je zobrazeno pouhé naznačení či hlavní obrys odhaleného těla.

Pozorovatel může také nalézt při snaze číst v jemných dívčích a ženských tvářích (často skrývaných nebo odvrácených) i náznaky znepokojení, potlačované rozpaky (a možná i nejistotu). Celkovému charakteru výpovědi jednotlivých prací i celku (cyklu) to jenom prospívá - nedochází tak k pádu do lascivnosti a povrchnosti.

Lidská - především ženská - nahota je ztvárňována různými formami. Při prohlížení až něžně pojatých aktů Jaroslava Svobody nás mohou napadnout i myšlenky nalézané v některých básních ze zásadního a respektovaného díla české poezie - "Splav", které napsal v roce 1916 Fráňa Šrámek. Básník pojímá intimitu krásy ženského těla i samotnou erotiku bez vulgarity a bulvárního klišé. Obdobná básnická díla najdeme i blíže naší současnosti, ale Šrámkovy vybrané a stále aktuální básně a akty Jaroslava Svobody (ač dobu jejich vzniku dělí téměř sto let) nyní, jak se můžeme lehce přesvědčit, spolu bez problému koexistují.

Dokazuje to, že téma ženského aktu má nadčasový charakter a pokud je vkusně zpracované (i s neskrývanými odvážnými detaily), tak se stává opravdovým uměleckým zážitkem - jako v případě tohoto autorského výběru.

Mgr. Jan Kotalík

JAROSLAV SVOBODA

Poznal jsem ho jako scénografa - nejprve v televizi a pak i u nás, v Semaforu. A jak jsme se tak poznávali, zjistil jsem, že jeho výtvarný záběr je mnohem větší než architektura jeho divadelních výprav. A objevil jsem si i jeho kresby, na nichž hlavním motivem je žena, bytost, které se svou prací kořili malíři všech dob, každý po svém. A Jaroslav se k nim přidal.

Zvolil si zvláštní zkratku, kdy tahy jeho štětce dokonale ovládly umění zachytit to důležité a vynechat nepodstatné. To jsem si uvědomil, když jsem kdysi procházel jednou z jeho výstav. A hned jsem toto poznání zúročil v několika větách, které jsem při zahájení výstavy měl pronést. Ano, vědět kterou linku či plochu je třeba umístit na papír je neméně důležité, jako znát, co je třeba zamlčet. Kresba se tak nestává jen popisně realistickou, ale má svůj vlastní rytmus, kterým žije.

Ony samotné tvary těla jsou záležitostí navýsost výtvarnou a Jaroslav Svoboda má dar vidět je jinak, než my, kdo se dnes na jeho kresby díváme. Vidět je po svém. Má vlastní rukopis, není epigon, a předkládá nám tudíž nevídané. Jeho kresby i jeho grafiky, stejně tak jako abstraktní akvarely vypovídají o tom, že Jaroslav Svoboda je citlivý výtvarník, a tak máme co obdivovat. Od toho jsou výstavy. A ta Jaroslavova je cenná tím, že nám dovoluje dívat se jeho nevšedním pohledem na ženu v její křehké i smyslné kráse.

Promiň, Jaroslave, líp to říct nedovedu. Musím jen doufat, že Tvá tvorba to dopoví za mne.

Jiří Suchý